Pod krustou ledu pomalu skomírá.
Nezahřeje nic, jen vlídné slovo.
Možná slza….
Živí jí už jen myšlenka na ty ruce.
Velké, teplé, co rozdávaly něhu.
Jenže čím víc se na ně upíná,
tím víc je jí jasné, že
zmrzne.
Hodnoťte:
Zhlédnuto 15x
Pod krustou ledu pomalu skomírá.
Nezahřeje nic, jen vlídné slovo.
Možná slza….
Živí jí už jen myšlenka na ty ruce.
Velké, teplé, co rozdávaly něhu.
Jenže čím víc se na ně upíná,
tím víc je jí jasné, že
zmrzne.
Zhlédnuto 15x
Nezašeptám „štísko“.
A pusa sotva doletí…
Ukojen další masturbací,
přesto, že ležíš blízko,
se radši hrabu v paměti –
– víc k pláči než pro legraci.
Jdem ke dnu. Nebo níž ???
A na patře mám, zlato,
pachuť všech tvých ultimat.
Tvých „jenom…“
„Drž a nebo jdi.“
Tvých „Neptej se mě na to.“
… … …
A táhne z tebe Tequila.
Ta cos jí pila s ním.
Už nevoníš
Zhlédnuto 21x
Nemám rád lovy na tuleně,
protože je mi jich líto.
(I když jsem nikdy nebyl v Grónsku.)
A nerad bývám divákem demolic.
Kvůli spoustě prachu,
co škrábe na duši,
když padá do očí.
A nechci překážet,
když někdo vzpomíná a brečí.
Letošní jaro se moc nepovedlo.
Ztratila jsi pro mne vůni máty
a ještě teď oba cítíme na jazyku pachuť zakázaných slov.
Celý zsinalí
od prachu velké demolice
se před budovou soudu rozloučíme
a cestou domů začnem´ provinile
z kapes vyhazovat prázdné nábojnice
z té bezhlavé palby –
na tulení mládě
Zhlédnuto 19x
Viděl jsem tě zemřít.
Přibit k zemi
Naposled
Zbylým
Křídlem zamávals
Škoda tě není (?)
Zhlédnuto 14x
Řeholník toulky
Se potácí
Přesto
Znaje svůj směr
Lupení
V škarpě
Se těší na rej
Zvířené
No řekni
Jestli to není fajn
Když okolo nás troubí
Plechoví mamuti
A my
Můžeme
Plivnout
O něco dřív
Než nás minou
Aby si pak s sebou odváželi
Ten slinný pozdrav
S kopancem vulgárního volání
Na aerodynamickém
Zadku
Zhlédnuto 15x
Prostor
A když mě přijal
Něco mě přinutilo dýchat
Neviditelné pěstičky
Mi vymáčkly
oči z důlků
Zevnitř
Bolestí jsem křičel
Okolo se únavou
Chvěly
Zpocené hroudy masa
A jejich výčnělky
Mi z kůže stíraly
Lepkavou a páchnoucí břečku
Koutkem oka
jsem zpozoroval
Starostlivost
O otvor
Z něhož mě vyrvali
Později jsem
V bílém chrámu
Obdržel
Plátěnou rakev
Do níž
Jsem nestydatě močil a kálel
Strachy
Společně
S ostatními
Řvoucími umrlci
Odnesli mě
K nějakému tvorovi
Jenž na mě lepil
Svou slanou
mokrou
Tvář
Setřel mi číslo ze zadku
A cpal mi sama sebe do úst
Až jsem se zalykal
a říhnul
Od bílého přívalu
A pak přišel jiný
A donesl několik rostlin
Zdvihl mě do výšky
(cosi z něj ostře čpělo)
A povídá
Tak tě vítám do života
Prcku.
Zhlédnuto 16x
Sedím tu v čekárně
sychravé
a duté
nevím
zda vlak má zpoždění
či odjel již
a stále čekám
– já
trosečník
Však nejsem tu sám.
Zarostlý stařík čekárnu měří
nervózními kroky
jsou na něm prošoupané snad
kromě bot a hubertusu atd.
i bulvy očí poloslepých.
A pár milenců
jimž v jejich štěstí již
vše je jedno
a upřímností a zimou chladné ruce
si věrně a láskyplně drtí
– několik tvorů je v této čekárně
na samém prahu smrti.
Stařík dál ztenčuje podrážky svých škorní
a milenec nestydí se zpívat
no a já moc dobře vím
že se stěny bortí
jsem odhodlán se na to odhodlaně dívat.
Těm milencům vlak ještě nepřijel
a stařec loví v paměti
vzpomínku na vlak dávno odjetý.
A co ten můj?
Je vůbec nějaký?
Snad projetý…
Zhlédnuto 8x
Když jsem se dal do běhu
nalevo napravo nehledě
poněkud pozdě jsem seznal
že mám kostru v záběhu
(tento termín v soudobé vědě
dosud jsem bohužel neznal)
Pozdě honit bycha
zvlášť s tělem rozbitým
když na prach je skelet
hrudník už nedýchá
a vojskům pobitým
těžko je velet
Teď všanc je vydáno tělo
-medúza třaslavá –
zemské přitažlivosti.
Kurzívou psát by se mělo
a formou „oslava“
o důležitosti kostí!
Zhlédnuto 20x
To se mi vždycky ráno
Opile
diktátorsky rozkročí
sebevědomé Vědomí
když z opuchlého čajníku
kouří
spokojené zahřátí
a první Cigareta
rozláme v ústech
všechnu strnulost lepkavých nočních pachů
a když se téměř mysticky
pohupuji
další scénou zrození Slunce
s kacířsky šťastným úsměvem
v obnošeném baloňáku
(po zemřelém starci)
s oranžovým batohem
plným prázdnoty
(Naprogramované mátohy s rukama mozolnatýma od rdoušení nevinných násad pevně věří, že jsem dodo.)
Zhlédnuto 27x
Na strop
vedle mléčně svítící perly
zasadil klenotník
pavouka – brož
Za zády
vytvářeje dramatické napětí
vyčkává
dočasně zadržená voda
Jedna dříve zvlášť nebezpečná dlaždice
se hanbou stáhla do stínu v koutě
(někdo jí urazil rohy)
Umělkyně Plíseň
utkala na omítce
gobelín
s motivem okřídleného křečka
Usazen
na čestném místě
t l a č í m
b á s e ň
Zhlédnuto 14x